Miluji představu nás dvou. Bok po boku. Bez zábran, beze strachu z čehokoliv co by nás mohlo potkat. Miluji Ty oči, pohledy do noci. Na měsíc a hvězdy.
Miluji všechny ty povzdechy. Tlukoty srdce, a i když tluče, jen málokdy ublíží. Miluji doteky sametových prstů, které si razí cestu skrze šat. Beze studu, padl bych k Tvým nohám.
Miluji všechny ty náznaky. Úsměvy do dálky, letmé doteky rtů a šepoty. Miluji husí kůži, když cítím Tvůj dech na zátylku. V tichosti čekat na to, co bude dál.
Miluji něhu, cupitání Princezny, grimasy ve tváři, když honí Tě mlsná, když nemůžeš se rozhodnout na co zrovna chuť máš.
Miluji každou sekundu ve Tvé přítomnosti i přesto, že jsi ve vedlejší místnosti. Miluji jak naplňuješ ten prostor svou energií, která má tendenci vše pohánět kupředu.
Miluji všechny Tvé pohyby, mrkání i špulení rtů, dva okvětní plátky růží, které k životu probudila padlá rosa. Miluji život díky Tobě, jak kmitá vzduch kolem Tebe.
Miluji medové oči, které se toužebně dívají a neskryjí smutek, i když úsměv je na tváři. Miluji vůni šeříků, který se potají snoubí s vanilkou.
Miluji světlo svíček, plamen, který svým dotykem rozehřívá vosk. Miluji oheň v Tobě, ten neuhasitelný žár co tepe jak zrozená hvězda, jak drahokam, který spadl z nebes jak Arcikam.
Miluji Tvé rozčílení, krabatění nosu, když něco není po Tvé vůli. Miluji Tvé zlozvyky, které dozajista doženou Tě až dosype se písek ve Tvých hodinách.
Miluji Múzu, kterou pro mě jsi, miluji pocit, že zaplňuješ prostor v mojí hlavě, že děláš domov domovem. Miluji Tvé nálady, obavy, pláč i smích, miluji to pouto o kterém mohou jiní snít.
Miluji Tvůj zpěv, smích co zní jak zvonky, které modře září na lukách. Miluji Tvůj hlas, jak balzám hladí duši, která bála se vždy zranění.
Miluji Tvou podstatu, ducha, cit a život v Tobě, život s Tebou, vedle Tebe. Ať už jsi či ne. Ať tady nebo tam. V minulosti či v budoucnu. Právě teď, miluji to, že jsi.
Navždy.
Miluji…
To kým jsi…
Honey…
Filip