Mnohokrát jsem se zamyslel nad tím, co se stane až dojdu na konec cesty. Až se přede mnou objeví jen neprostupný les, zeď tak vysoká, že nepůjde dohlédnout na její vrchol. Přemýšlím neustále o konci cesty, o konci nás dvou a jak to bude dál. Našel jsem v Tobě útěchu, pokaždé je-li mi nejhůř utíkám za Tebou. Držím se ve Tvé blízkosti aby se ty špatné věci drželi dál. Občas to ani tak nepomáhá, mysl člověka je někdy nad lidské síly. Svět se mi v hlavě mění k nepoznání, natolik zřejmé věci mě děsí, mám strach z Tvé nepřítomnosti, obavy z toho, že je tam někdo jiný kdo čeká právě na Tebe. Někdo pravý.
Přes svůj neskutečný strach a nedůvěru k lidem, jsem s Tebou šťastný a nevěřím nikomu kdo se kolem Tebe točí. Občas mám děs z toho, že přestanu věřit sám sobě. Jsi jako slunce, díky němuž nacházím správnou cestu. Slunce, kterého se toužím dotýkat a přitom vím, že bych se zle popálil. Slunce, které dává smysl slunečním hodinám co si v sobě nosím.
Asi ještě nejsem dostatečně připravený být jen další z Tvých omylů. Odbočka na rozcestí, vedoucí do nikam. Možná jsem se v některých věcech zmýlil, ale já své slova neberu zpět. Mohu jen počítat dny dokud jsme tu. Ty a já. Mohu si užívat každého slova, které se mnou ztratíš. Každé myšlenky, jenž se mnou budeš sdílet. Kdybych Tě mohl alespoň jednou sevřít v náručí, jen pro to abych věděl jaký je to vlastně pocit. Ztratil jsem se tolikrát, ale ne tak jako teď. Ztratil jsem se v Lásce k Tobě, i když já pro Tebe už dávno znamenám pouhé nic. Možná bych měl opravdu zapomenout na to co bylo, poslechnout rozum, který je zastřený pocity k Tobě.
Každý nádech od doby co jsi to vzdala, se zdá jako zbytečný, možná se jednoho dne vrátíme na tohle místo, až najdeme mír. Až budeme spokojeni sami se sebou. Možná jen bláhově věřím v život, možná se zbytečně bojím opustit všechno tohle a propadnout se do tmy. Že už nikdy nenajdu hvězdu co rozzáří mé sluneční hodiny.
Jednoho dne se možná rozhodneme jít dál, někam za hranice svých momentálních možností. Možná jednou najdeme někoho s kým bude mít smysl zůstat. Možná jsem takového člověka našel již teď, ale vidět to dokáži jen já. Třeba se z toho jednoho dne zblázním nebo se nechám pobláznit. Tohle bláznovství mě zcela jistě jednoho dne dovede k šílenství. K šílenství po Tobě.
Proto, když to bolí nejvíce, zavírám své oči a potichu krvácím do tmy. Cestu mi osvětlí jen hvězdy a jejich třpyt mi bude v nekonečnu útěchou. Protože naděje umírá poslední.
Filip