Občas se všechny dny zdají být tak dlouhé až působí nekonečně. Je to tím, že jsem odsouzený k tomu být tady, když ty jsi vlastně tam někde v dálce, neobjevená? Trápí mě to, ta nevědomost a přitom se neustále posouvám kupředu do neznáma. Jsem Bludný Holanďan s porouchaným kompasem a přesto stále na cestě. Jsem stále bez úhony, i když zuří bouře, i když ji jen málokdo ustojí, jsem stále zde, ten s tím nejupřímnějším úsměvem. Vím, že jednoho dne se vyjasní, že mě tyhle chvíle posilují a připravují na klidné vody přístavu.
Jenomže hluboko uvnitř sebe cítím prázdnotu a zároveň mě tak šíleně moc naplňuje ten úsměv, který mám možnost vidět na utrápené tváři. Stále se snažíme udržet na nohou, hledáme důvody proč se tak lehce nevzdat a když padáš tak jsem tu já s náručí dokořán. Hluboko v sobě procházím bitvou, je smutné kolik bolesti se tu nachází a překvapující je to, kolik světla se tu i přes bolest nachází. Nevím jak vysvětlit co vše se tam uvnitř odehrává, každý záchvěv, každá maličkost, pohlazení a polibek jsou něčím víc než se mohou zdát, jak bolí samota a stesk či pouhá myšlenka na ztrátu toho nejvzácnějšího pokladu. Třeba se nikdy nestane abych se s Tebou střetl tváří v tvář, pak mě jen mohou pálit myšlenky o věčnosti po Tvém boku.
Říká se, že Láska bolí jen toho kdo doopravdy miluje, tak proč se z toho člověk neponaučí a stále upadá do stejných pastí. Bloudí v bludišti. Mě Láska nebolí, ale naplňuje, i když třeba nejsem milován, jednou budu. Vše má svůj správný čas, vše funguje tak jak má a postupně zapadne do toho schématu i ta nejmenší nejasnost, jenž se nám prohání hlavou. Tak se nechávám unášet strachem, strachem ze ztráty a přesto s tím bojuji ač to neustále vypadá na remízu, nehodlám se vzdávat. Jsem tady, i když to občas opravdu bolí tak, že nevím zda budu ještě schopen pokračovat. Mám často strach z toho, že až se ráno probudím již pro mě nebudeš a přesto budu šťastný za Tvé štěstí. Jednou mě třeba Múza opustí a já nadobro přestanu psát, přestanu se vším tím bláznovstvím.
Stále jsem na cestě, tam někam za Tebou, za spřízněnou duší, do neznáma. Ještě stále bojuji za nás oba. Slibuji, že nikdy nedovolím aby ta bolest uvnitř přerostla, že postavím zdi tak vysoké aby se k Tobě bolest nikdy více nedostala. Jednoho dne zbavím svět všech draků, i když nikdy nebudu princ, i když nejsem ten kdo by měl bojovat, stejně svůj slib dodržím, protože v Tebe věřím.
-=PiP=-