Tak jsme se konečně dočkali. Poslední velká hra tohoto roku s velmi zajímavou tématikou. Pro někoho až kultovního ražení neboť obsahuje jeden z prvních fantasy světů. I já jsem se včera vydal po prvé daleko do předávné galaxie zjistit jak se to vlastně má.
Nejsi nic.
Úvodní mise vás uvede do obrazu. Chvilku jsem si připadal jako když jsem poprvé spustil Prince of Persia: The Sands of Time. Samé hopsání po římsách, houpání se na lanech a překonávání propastí, vše jen kvůli tomu abychom na samém vrcholku našli starou vesmírnou loď patřící někomu z Jediů. A tady se to začne lámat, ona se vlastně začne lámat úplně celá loď, na které zrovna stojíte a aby toho nebylo málo tak váš parťák je na tom ještě hůř. Vzhledem ke své stavbě těla se na římse neudrží a hupsne do propasti, jenomže vy jako správný Jedi ho pomocí Síly zachráníte.
Na tom by konec konců nebylo nic špatného, až na ten hon pořádaný samotným Impériem. A tak se během chvilky váš dosavadní život převrátí vzhůru nohama.
Při prvních soubojích, které na svém útěku před inkvizicí absolvujete, zjistíte, že to není úplně tak lehké jak se na první pohled může zdát. Ono mávat kolem sebe světelným mečem je sice fajn, ale mávat s ním nazdařbůh se vám vymstí. Každý špatný krok, úhyb či právě úder je potrestaný. A tak vlastně zjišťujete, že s vámi síla občas není a vy musíte zahánět nutkání odhodit gamepad hodně daleko.
Trocha nostalgie
I když si hra odbila svou premiéru teprve 15.11.2019 působí takovým starším dojmem. Nemyslím tím visuálním pojetím, prostředí vám čas od času umí vyrazit dech a navíc se podíváte na známé planety, ale spíš krkolomností ovládání. Úskoky nejsou plynulé, pohyb občas působí jako v prvním Dark Souls a je tu kladen velmi velký důraz na blokování úderů. Krytí ve správný čas má výborný efekt a rozhodí i nejtužší protivníky.
Nostalgicky jsem na začátku zmínil Prince of Persie a je to z toho důvodu, že na mě hra takhle působí vším tím běháním po stěnách, šplháním a řešením hádanek. Prostě mě to vrací o hodně let zpátky a já jsem za tohle tvůrcům opravdu vděčný.
Vypůjčený žánr
Mnozí hráči poznají náznaky Souls her, zmiňovaného Prince i Metroidu. To, že si tvůrci volně půjčili hned několik stylů hře neškodí. I když to může působit jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Tady to funguje. Na stránku druhou, ne pro všechny je tenhle styl hry stavěný, někdo si rád projde jen příběh bez zbytečného zahazování gamepadu. Někdo zase má rád výzvy. V tomhle vám dopomáhej nastavení, tam si totiž můžete obtížnost nastavit podle svého stylu hraní.
Bohužel každá Síla má dvě strany. Ta temnější bohužel zůstává na straně ovládání a občas menšího bugu, kdy se po zhoupnutí na laně a skoku na stěnu prostě zaseknete a musíte se pustit. Krkolomné jsou občas i filmečky, ale čert to vem. Po dlouhé době jsme dostali čistě Single player hru ze světa Star Wars a povedla se. Sice ne na výbornou, ale chvalitebné to je.