Život se skládá z drobností, malých střípků snů a nadějí. Každý za sebou necháváme drobečky, jenž k nám dovedou spřízněné duše, alespoň v to doufáme. Zanecháváme za sebou části sebe, aby z nás později byl celek v páru. Abychom se setkali, tak jako tolikrát. Stále mám v hlavě náhodná setkání, hvězdy nad hlavou a jejich neskonalou zář v očích Múz.

Kam dojdu po drobečkách? Do neznáma? Jako Jeníček s Mařenkou, s nadějí na lepší zítřky? K perníkové chaloupce, kde nebude nic jen Čarodějka, co pro vlastní potěšení, bude ukusovat z mojí duše? Až ze mě nezbude nic, odloží mě k myšlenkám zapomnění. Stanu se maličkostí, jen jednou z mnoha příhodných náhod. Jen dalším snílkem co šel po drobečkách?

A já se k ní budu vracet v myšlenkách. Vzpomínat na maličkosti, útržky našich zpráv a čekat až se střetnou naše světy. V myšlenkách Tě neopouštím a i kdyby, maličkosti mě k Tobě dovedou vždy zpátky. Tak mi nezbývá než jen tvořit, bezejmenné řádky, které zmizí do nikam. Rozsypou se ve světě jak drobečky, které se rozplynou bez povšimnutí. Možná právě proto nezachytíš náznaky mých snů.

Kam až dojdu po drobečkách?