Vzhledem k tomu, že jsem narozený roku 1991 a moje vyrůstání provázeli herní periferie jako byl Commodore 64, Amiga, SNES, NES, GameBoye a konzole SEGA či PlayStation, mě existence téhle malé zázračné krabičky docela dost překvapila. Retro gaming znám jen z pohledu emulátorů na PC či android telefonech, kde jsem převážně hrál Pokémony či některou z Legend of Zelda.
Já už si nějakou dobu hraji s touhle super hračičkou, která mě pokaždé sejme jinou nostalgickou vzpomínkou a přitom je Miyoo Mini Plus jen jednou rybou v rybníce plných ryb. Každopádně pojďme se na tenhle klenot podívat trošku blíž.
Jsou dvě varianty téhle malé konzole. Klasické Miyoo Mini a Miyoo Mini Plus. První zmiňované je opravdu Mini a se svou velikostí 93.5mmX65mmX18mm, se jedná opravdu o kapesní herní konzoli, Mini Plus je o něco větší 108mmX78.5mmX22.3mm, ale také se pohodlně vejde do kapsy u kalhot.
Obě konzole jedou na Linuxovém základu a dokáží simulovat variaci herních zařízení. Z těch pro mě nejzajímavějších jsou GameBoy, GameBoy Color, GameBoy Advance, Nintendo DS (ne v základu, ale o tom níže), PS One, NES, SNES a SEGA Genesis nebo Master System. Tohle vše umožňuje ARM Cortex-A7 dual-core 1.2G u malé i “velké” verze. Obě varianty jsou osazené IPS displejem, který je hezky vidět ze všech úhlů, menší varianta má 2,8 palcový displej a větší 3,5 palců. Já osobně vlastním Plus verzi, i když zbožňuji mini varianty tak originální Miyoo Mini je opravdu malinké a pro mě nepohodlné na ovládání, kdežto Plus mi do ruky padne úplně ideálně. Barevných variant je také několik, i když pro obě jsou specifické jiné barvy. Klasickou verzi můžete koupit v šedé, bílé, transparentní modré, transparentní černé či žluté barvě a Plusko je dostupné v šedé, bílé, transparentní fialové a transparentní černé barvě.