Ta tíha, jenž mě neustále tlačí k zemi. Tam v prachu cest, kde jsem už tolikrát ležel, tak prázdný uvnitř a přeci jen naplněn touhou pokračovat. Vždy se zvednu a půjdu dál. Protože Ty jsi ještě stále pořádný kus přede mnou a já nemám chuť to vzdát, dokud se naše stíny neprotnou.
Tak uvažuji.
Nekonečně se snažící najít cestu skrz trnité pole a nešlápnout při tom na minu, která by mě odchýlila z mého směru. Při každém kroku, nádechu, se cítím ohrožený. Možná jsem v nedůvěře k sobě samotnému nebo jsem jen ztratil pýchu. Víru v to dobré.
Věř si, vstaň a věř si.
Slova jenž se mi každý den opakují v hlavě, do nekonečna, dokud nevydechnu naposledy. Na světě nejsou horší boje, než ty co musíme zdolávat v sobě. Pro Tebe, bojuji každý den víc a víc, i když je to pro mě tak nebezpečné. Každý z nás se několikrát za život ocitne v úplné tmě, ale jen já v ní vidím světlo.
Vidím Tebe. Tam na konci s úsměvem na líčkách.
Každý krok na hraně, tančím se svými démony tak jistě, že jsem se možná stal jejich součástí. Možná jsem špatný v tom co dělám, možná, ale jen možná jsem v tom všem nejlepší. Ty drobnosti, maličkosti, v nichž vidím kouzlo okamžiku, vteřinu stvořenou pro Tebe a jen díky Tobě má sílu stát se minutou ba dokonce věčností.
Budu věčný. Stejně jako každá vteřina, která proběhla a stále běží. Jsou z ní hodiny, dny, měsíce a roky, nekonečně spoustu let a do dnes ji nic nezastavilo. Chci být tou vteřinou na věky věků.
-=PiP=-