Již od mala mě to táhlo k vymýšlení vlastních příběhů, dobrodružství a vytváření vzdálených světů. Neměl jsem nic než tužku a papír. Vystačil jsem si. Táhlo mě to stále dál a dál, jakoby na okraj vlastních schopností a já věděl, že tohle je to co mě naplňuje a nikdy nepustí.
Podobných článků jsem napsal stovky, možná i tisíce, ale dochovalo se jich tak málo, jelikož jsem pokaždé začínal od nuly, tak jako tenkrát.
Na začátku…
Bylo mi třináct let. Pamatuji si, že jsem seděl v pokoji a četl nově vydanou mangu Naruta, v pozadí mi znělo známé “O-ou” oznámení zprávy na ICQ, tedy já v té době používal qip, jelikož toho nabízel poměrně více. Psal mi Peace, tehdejší kamarád z Neratovic, měl tenkrát blog a mě to celkem zaujalo, psal o tom co ho baví a zajímalo ho co baví mě. Manga, Anime a hlavně Naruto.
Peace byl vlastně hnací motor, ten první zážeh k vytvoření blogu na tenkrát populární stránce blog.cz. Chtělo to jméno, témata, články. Já věděl o čem budu psát, Tým 7 byla jasná volba, ale tím to nekončilo.
Mimo tohle japonské šílenství jsem tenkrát dost ujížděl na EMO stylu, tak jsem se časem rozhodl na svém blogu vše vysvětlit a vyvést lidi z představy o sebedestruktivních teenagerech. Postupem času se ke všemu přidali osobní postoje, názory, recenze her s Naruto tématikou a různé ankety.
Jo, už tenkrát mě to dost bavilo. Komunita se rozrůstala a já rostl s ní, postupem času, jsem zjišťoval, že je mi blog nějak malý a nemám možnost ho natolik upravit. Odrazit své představy.
Budiž první stránka…
Bylo to tuším první rok na střední a možná také ne, ale hlavní je, že jsem neměl absolutně žádné zkušenosti s vytvářením webovek, pokud tedy nepočítám základy HTML, což je v současnosti již doba pravěku.
Tenkrát mi do cesty osud přihrál zkušeného člověka, jenž tomu rozuměl víc než já a možná ve mě viděl potenciál. Tenkrát navrhl, že by pro mě vytvořil webové stránky, abych se odlišil od blogerů, že mám na víc a získám více čtenářů. To jsem chtěl, znělo to hezky a tak jsem do toho šel. Pomalu, ale jistě vznikla první stránka na bezplatné doméně ic.cz, kde jsem se poprvé střetl s redakčním systémem WordPress, já měl za úkol jen psaní a ostatní zařizoval URNA93, vzhled a chod stránek, FTP, PHP, prostě vše čemu jsem nerozuměl.
Čtenáři, které jsem měl z blogu se přesouvali na mé první stránky, vznikla i oficiální Facebook page a já z toho měl opravdu velkou radost. Na ic.cz jsme nefungovali dlouho, zjistili jsme, že nám to jde a můžeme tak přesedlat na ostrou verzi. V průběhu toho všeho jsem v sobě našel talent vystihnout a popsat pocity slovy, které uměly zaujmout, tak jsem mimo jiné začal psát tak nějak o životě, články o Lásce a utrpení, o štěstí. Rozšířil jsem recenze na hry i filmy, přidal jsem mini hry a dal lidem možnost si je zdarma stáhnout. Vše fungovalo.
Tedy, alespoň nějakou dobu ano.
Velká hra…
Spolu s URNOU93 jsme to dotáhli až k vytvoření Mangakay.cz, žádný free hosting s obtěžující reklamou, ale solidní schopné webovky se vším všudy. Dělili jsme se o placení, jenomže jak jsou v něčem peníze je zle. Časem jsme se začali odcizovat, být na sebe nevrlý a ignorovali jsme názory druhého. Já chtěl změnu vzhledu na který nebyl čas a on peníze za hosting v jehož placení byl na řadě on.
Musel jsem své znalosti trošku posunout a tak jsem hledal jak tvořit šablony, jak dělat grafiku, loga a tak dále. Po nějakém čase jsem přišel se svým designem a úspěšně jsem ho implementoval na stránky. Stránky s novým a modernějším vzhledem fungovaly asi čtrnáct dní, než mi byl zablokován přístup do FTP a poté i na samotný web. Náš web byl hacknutý několikrát za svou funkci, ať už to bylo kvůli názorům na určité vrstvy lidí nebo lidi samotné, ale díky zálohám a FTP přístupu šlo vše vždy opravit. Jenomže ne, když proti vám stojí “přítel”.
Vlastně vše co se budovalo, osm let práce, celé portfólio, nespočet článků se během vteřiny proměnilo na digitální prach a popel. Já jsem totiž vždy rád věřil lidem a to se mi mnohokrát stalo osudným. Nikdy mě nic tak nevzalo. Vyrvali ze mě duši a zahodily ji. Najednou jsem neměl nic.
Pokusy…
Během těch let jsem se pokusil o přerod. Vznikl YouTube channel s názvem MangakayGAME a stejnojmenná stránka, pár free webů a blogů, ale nic mě nenaplňovalo tak jako starý Mangakay.
Projekt MangakayGAME byl a je pokus dělat něco nového, i když se stále jedná jen o natáčení her a jak je známo na samotném YouTube tak i v české komunitě je toho příliš. Dlouhou dobu jsem v tom jel zase sám, bez pomoci, možná i díky tomu jsem se toho tolik naučil, ale stále jsem přemýšlel co udělat jinak nebo lépe.
Minulý rok, v létě 2017 jsem se rozhodl udělat zásadní změnu a dal nabídku blízkému člověku se trošku zviditelnit, dát o sobě tak nějak vědět. Vivian Fallen, shodou okolností můj o dva roky mladší bráška, nabídku přijal a tak jsem v tom už zase nebyl sám. Opět mě to vše začalo naplňovat, jelikož jsem radost mohl sdílet s někým stejně naladěným. Za tento krok jsem neskutečně rád a věřím, že ví jak moc si jeho společnosti cením.
Z popela…
Jsem u konce. Tam kde začínal a zároveň končil samotný Mangakay, blog malého kluka, který přerostl v plnohodnotný web člověka s vlastními názory, se pokouším opět postavit na nohy, v novém a moderním hávu. Chci sloučit vše co mám rád. Recenze her, filmů a hudby, psaní článků z Duše a dál nahrávat videa, na které se nikdo nekouká po boku mého malého brášky. Tohle mi stačí a pokud Tě pohled do minulosti tohoto webu zaujal, neváhej o nás říct kamarádům, rodině a blízkým, zanech o nás pár slov, dobrých či zlých, přečti si slova v nichž může nejeden člověk najít sám sebe a postavit se všemu zlu. Protože já tu stále jsem, přes všechny nástrahy.
Děkuji,
Filip.