Moje mamka mě vždy učila spoustu věcí. Již od malička mě učila, že nejpodstatnější v životě je objetí a Láska k druhému. Tak nás při každé příležitosti objímala, dávala nám najevo mateřskou Lásku. Někdo by mohl říct, že ze mě nevychovávala chlapa, ale přecitlivělou holku a ti co by to snad chtěli říct mají pravdu. Nevychovala ze mě chlapa, jenž posílá při každé konfrontaci s něžným pohlavím ženu k plotně, vychovala ze mě muže, který chová k ženám úctu, ale v první řadě chová úctu sám k sobě. Naučila mě, že vše začíná právě u mě, že pokud nebudu mít rád sám sebe nebudu nikdy mít skutečně rád nikoho druhého. Ukázala mi pravou podstatu obětavosti a laskavosti, že víc než cokoliv na světě je vidět úsměv na tváři těch, na kterých Ti záleží, že pokud někoho miluješ není prakticky nic co by Tě od toho mohlo odradit, snad jen on sám.
Naučil jsem se díky ní slušnému chování, ale také si nenechat nic líbit, vypěstoval jsem si díky ní mnoho priorit, kterých sem se víceméně držel a držím stále. Kdykoliv mi něco podrazilo nohy a snažilo se mě to zatlačit co nejníže to šlo, ukazovala mi, že dno je jen od toho abych se odrazil k pevnějšímu skoku a zkusil to znovu, i když mě druhá půlka zrovna nikdy moc nepodporovala. Stála za mnou a doteď za mnou stojí, věří v to co dělám, věří v mé sny jakoby byli její vlastní. Navždy mojí mamku budu vidět jako toho nejsilnějšího člověka, kterému se ani trochu nevyrovnám a přesto se snažím jít v jejích stopách.
Usmívám se, i když je mi do pláče. Trpím tiše, ale hlasitě se směji. Kráčím i přes to, že světlo ve mně tolikrát zhaslo a hledám svoje naplnění. Stejně tak mám v sobě vnitřní dítě, které jsem nezahubil jako tolik lidí kolem mě. Užívám si každou vteřinu života a nic od něho neočekávám, pak mě může jen mile překvapit. Miluji naplno a nevzdávám se snadno. Žiji proto abych pomohl Té jenž je mi nejblíž, abych splnil všechny její sny, i když tím snem nebudu já, naivně hledím kupředu. Jednoho dne zbavím svět všech draků pro svou Múzu, protože moje mamka mi ukázala, že bojovat za to v co věřím má smysl.
Neskutečně si vážím své rodiny, i když jsme teď jinde, i když já jsem jinde a nemine den kdybych na vás nemyslel. Navždy si budu vážit své mamky, protože mě do života naučila to nejcennější a nikdy ve mě nepřestala věřit.
Děkuji mami, za to čím jsem, za život, za Tebe a za mé sourozence, jelikož jste pro mě víc než já. Víc než můžu říct nebo napsat, na vyjádření díků vám, nikdy nebudu mít dostatek slov.
Děkuji.