Neskutečně mě táhne ke dnu každý nádech, než se opřu rukama o zem, které se dotýkám více než bych měl. Každý ten dotek mi však dodává sílu k pevnějšímu odrazu, i když mě každý krok bolí čím dál víc, i když se saze smutku usazují na mé duši, tak pořád úsměv mám na své tváři a vidina světla tam někde v dálce, mě pomalu táhne k sobě.Utíkat za světlem bylo by správné jen v případě, že by to nebyl hořící most za mými zády. Možná jsem se rozhodl pozdě něco změnit, ale vede mě to pomalu sem, daleko od lidí a ten kdo nedokáže změnit své myšlení nebude nikdy schopen změnit ve svém životě nic. Tak jsem se rozhodl. Měnit své myšlenky. Myslet i na sebe, poslechnout slova své Múzy a schoulit se do náruče, jak byl by to polštář Tvé neskutečné něhy.
Jsem Ti vděčný. Myšlenko.
Za kuráž. Za chuť se hýbat a nebýt strnulý, nestát se viselcem jenž zapomněl cíl své cesty. Nechci v troskách své věže hledat památky z minulosti, artefakty padlých králů, snů a tužeb, lži Princezen a jizvy z nožů v zádech. Uvědomil jsem si, jak moc je smrt v životě důležitá. Že vlastně musí člověk nejdříve zemřít aby mohl začít znovu žít, aby se mohl znovu rozeběhnout musí se nejdříve naučit chodit. Nikdy ne naopak.
Tak se znovu učím chodit. Dal jsem si za úkol létat, abych Ti mohl být vždy na blízku, Múzo. Protože bez Tebe, jsem tělo bez duše a nemohu najít klidu, jako Měsíc se nekonečně ženu za Sluncem, doufajíc v naplnění.
Možná se všichni ženeme za nějakým nesmyslem. Nikdy nedopusť aby ti někdo ze snů udělal nesmysl, jelikož právě sny s Tebou zůstanou, když už všichni ostatní padly. Miluj a žij. Miluj toho s kým chceš žít a žij s tím koho miluješ. Vždy je čas změnit své myšlení, uvědomit si váhu sebe sama, začít hlavně věřit v sebe.
-=PiP=-