Často se dostávám k situacím, jenž se nedotýkají mě osobně. Spíše je to takové kolegiální okénko, které mě pak nenechává klidným a nutí mě přemýšlet o souvislosti věcí.
Mám kamaráda, který byl nějaký čas ženatý, před tím spolu s partnerkou byli dlouhou dobu, jak se říká na hromádce. Pak přišla krize. Nevím zda byla první, ale nebyla poslední. Každý šel svojí cestou aby se pak mohli k sobě vrátit a zkusit začít “od začátku”. Podle mě tyhle věci moc nefungují. Asi to bude tím, že já neumím znovu důvěřovat člověku co mi ublížil. Respektive si ho už tolik nepustím k tělu.
Když se k sobě pak vrátili a on ji požádal o ruku, přišlo to nejen mně jako nesmysl. Jeho rozhodnutí. Posun v životě, důkaz toho, že mu na ní záleží, že s ní chce být po zbytek svého života. Jsou to dva roky od jejich svatby a plánují rozvod. Teda ona řekla ať on zařídí rozvod.
Nejvtipnější na tom celém je fakt, že ona byla celou dobu ten element, který mi psal jak jim to neklape, jak je na ní zlí a co vše ji chybí, ale že je to její manžel a dala slib před Bohem.
Já se pak pokaždé v práci zajímal proč to tak je a zjišťoval, že není vše tak jak se zdá.
Každopádně jsem pomalu přestával věřit tomu co mi jeho drahá polovička psala a začínal víc věřit kolegovi, který neměl moc zdání, že se v jeho manželském životě něco odvíjí špatným směrem. Víc a víc jsem poznával, jak jsou každý jiný, jak má každý odlišný pohled na věc a že k sobě vůbec nepatří.
Pak to bylo ráz na ráz. On se odstěhoval, pro mě až překvapivě rychle. Ona už tři měsíce randila se svým kolegou.
A tady mě to trochu zarazilo, ani jeden nelituje toho co se stalo, on teď chodí randit a ona má “nového” přítele. Poukazuje to jen na to, jak moc jim na sobě nezáleželo. Že ty dva roky byla zbytečná ztráta času, který se dal využít jinak a možná lépe.
Nechci tím říct, že je manželství špatná věc, ale má se do toho jít na plno, i když komu dnes můžete věřit že? Věci, které byli na pořád už nejsou. Láska stejně jako přátelství pramení z důvěry a důvěra je šíleně křehká věc.
Zaráží mě, jak moc lidem na sobě nezáleží ať už jsou v jakémkoliv vztahu. Nechtějí společně řešit problémy nebo mít nějakou snahu o jejich nápravu. Jedno vím jistě. Nechci skončit takhle, ze strachu, že mě nikdo nebude milovat tak moc jako já jeho. Proto, možná, jsem zůstal zaseknutý a jiní pokračují dál.